Je smutným faktem, že hendikepovaní lidé mají život podstatně složitější. Zvláště ti, kteří mají nějak postižené dolní končetiny a mají sníženou schopnost chodit. Přesto se i takovým lidem snažíme dopřát pokud možno plnohodnotný život za pomoci nejrůznějších pomůcek.

Tou první, která vás jistě napadne, je klasický invalidní vozík. Jistě, představuje největší pohodlí, avšak rozhodně není ve všech případech tím nejlepším řešením. Mám teď na mysli situaci, kdy má postižený zachovanou určitou hybnost nohou. Pokud by totiž používal vozík, došlo by postupně k atrofii svalů a ztrátě schopnosti chůze.

Co ale dělat, když daný člověk dokáže chodit s oporou, ale bez ní má problém? Zde je řešením invalidní chodítko . O co se jedná? V podstatě jde o rám na kolečkách, sahající přibližně do výšky pacientova hrudníku. Člověk se o něj může opřít a nohy tak nenesou celou váhu těla.

Tato konstrukce má řadu výhod. Předně umožňuje, aby daný člověk mohl alespoň částečně chodit. A to je výhodné, protože, co si budeme povídat, přejíždět prahy, kočičí hlavy či podobné překážky na vozíku není zrovna nic příjemného. Navíc umožňuje dosáhnout i tam, kam bychom na vozíčku nedokázali.

Navíc, jak již bylo řečeno, brání atrofii svalů na nohou díky tomu, že je daný člověk přece jen alespoň trochu používá. Navíc, pokud jde například o snížení hybnosti po nehodě, například po komplikované zlomenině, kdy se člověk musí opět naučit chodit, jedná se o ideální pomůcku.

Ovšem ani chodítko není všemocné. Například ani ono vám příliš nepomůže zdolat schody. Naopak, bude při tom představovat zbytečnou přítěž. V těchto případech je tedy záhodno použít výtah.

Dnes je vidíme především u starých babiček a dědečků, kteří mají například artrózu kolenního či kyčelního kloubu a nemohou pořádně chodit. Díky chodítku však mohou i vyrazit na kratší procházku. Nedá se tedy popřít, že lidem rozhodně ulehčuje život. A to je dobře. Koneckonců si to zaslouží.