Ovoce konzumujeme hlavně kvůli jeho velkému množství vitamínů a minerálů. Problém ovšem představuje jeho uchovávání. Konkrétně tedy uchovávání již zmíněných prospěšných látek, protože právě ony se s vysokou teplotou vytrácejí. Teď byste tedy mohli navrhnout jinou metodu a to sušení. Zde se může také ale objevovat problém s teplotou, a také to, že pokud je toto ovoce ještě navíc slazené a sířené, rozhodně není vhodné jej konzumovat často. Nebudu vás tedy zbytečně dlouho napínat a představím vám novinku, kterou představuje takzvané lyofilizované ovoce neboli ovoce sušené mrazem.

Pokud budeme bádat do hloubky zjistíme, že zase o tak velkou novinku nejde, protože lyofilizace se používá již od druhé světové války, a to v medicíně při uchovávání krevní plazmy. U ovoce se tento systém začal využívat teprve nedávno. Pokud jste na něj již narazili například v prodejnách zdravé výživy, možná vás zaskočila jeho cena, která není zrovna nízká. Důvodem je právě tento složitý proces výroby, jež probíhá v několika fázích.

Prvním krokem je zmražení libovolného druhu ovoce při teplotě pohybující se okolo -80 °C, kdy dojde ke zmražení vody obsažené v ovoci. Dále putuje ovoce do vakua, kde je za přítomnosti tlaku vystaveno sušení. Ve vakuu se odpaří okolo 95 % celkového množství vody. Další fází je snižování vakua a zvyšování teploty, což představuje i finální fázi.
Zásluhou tohoto postupu si ovoce zachovává téměř svůj původní vzhled, strukturu, barvu, chuť, ale hlavně vitamíny a minerály. Pozoruhodná je i jeho lehkost pírka, takže se ve skutečnosti ceny uvedené za kilo tohoto produktu, nemusíte tak obávat. Vhodné je i pro stoupence raw stravy, protože splňuje podmínku tepelné úpravy do 42°C.

Přidávat si jej můžete do jogurtů, musli, kaší nebo třeba jako ozdobu dezertů. Vhodné je samozřejmě i jen tak k pojídání. K této variantě často přistupují lidé na dietách, kteří si jím nahrazují konzumaci brambůrků u televize. Jsou tak dokonale spokojení, protože je splněna i podmínka známého „křup efektu.”

Někdo tvrdí, že je nejlépe je nechat v sáčku. Inu, v dnešní době, kdy jsou sáčky zevnitř pokryty velmi jemným hliníkemby to stačit mohlo a mělo. Když jsou navíc vzduchotěsně uzavíratelné, takovým tím umělým zipem, proč ne.

Jenže, hm, ta estetika. To pohodlí. A tak se vyrábí spousta druhů kořenek. Toto zboží koupíte naprosto všude v domácích potřebách. A jaké vybrat?
Rozumný člověk nebere průhledné, a už vůbec ne umělou hmotu. Ne ani tak kvůli ekologii, ale žežádnému koření světlo neprospívá. Je radši ukryto ve tmě. Sice dovnitř neuvidíte, ale přesto raději volte tmavý materiál. A raději sklo. Je sice těžší, náchylnější na rozbití, ale máte jistotu, že nevylučuje nic, co by bylo zdraví škodlivé. Takových umělých hmot je spousta, takže…
V každém případě je dobré, ba vynikající, když jde kořenka vzduchotěsně uzavřít. Tím nyní nemíním kořenky na stole v restauraci, tam se většinou sůl a pepř spotřebuje tak rychle, že nemá čas ani své aroma ztratit. Ale právě u pepře je to dost důležité a gurmet rozhodně čerstvý pepř pozná. Takže pozná i ten zvětralý, který už dávno nemá ani vůni, ani chuť, a ano, i požadovanou sílu. Gurmeti proto „oblibují“ mlýnky, kterým si na potravinu pepř namelou úplně čerstvý,

Takže kořenky se vzduchotěsným víčkem.
Dlužno podotknout, že hovoříme o kořenkách na všechno koření. Tedy nejen sůl a pepř. Ale i papriku, chili, mletý česnek, tedy hlavně to koření, kde je jeho aroma skutečně důležité.
Samozřejmě, že kořenky, které máte na stole mohou být jakékoli, pokud v něm například pepř spotřebováváte rychle. Ale kořenky k dlouhodobějšímu skladování musí být jiné.
Nás starý kuchař odmítal všechny možné a všechno koření dával do skleněných lahví se zabroušeným víčkem. Používají se v lékárnách. Nic mu nevadilo jejich trochu problematické skladování a manipulace. A já se domnívám, že to bylo skladování přesto nejlepší.