Pokud namítáte, že Sověti a Kanada ano, tak se mýlíte. Bavíme se o novodobé historii. Tedy té, po rozpadu bývalého Sovětského svazu. Tři krát po sobě být mistři chtěli jak Švédové, tak i Rusové, ale nic z toho nebylo. Jenže to byly zlaté časy. Dnes všichni víme, jak na tom český hokej je a kam směřuje. Kde skončí zde psát nelze.
Naštěstí neexistuje jen a jen lední hokej. Jsou i jiné jeho odrůdy. Jedna z nic h se nazývá pozemní hokej a na ni se nyní zaměříme.
Tato disciplína se od klasického ledního hokeje liší nejvíce tím, že se nehraje na ledě, ale jak název napovídá, na zemi. Přesněji řečeno, dá se hrát na jakémkoli zpevněném povrchu. Asfaltem počínaje a palubovkou konče. Nejčastěji se však hraje na povrchu zvaném „waterbased“ neboli vodní umělá tráva. Je to umělý povrch na velké turnaje. Ale pokud se vás sejde dobrá parta, bude vám jedno na čem hrajete a vůbec něco podobného nebudete potřebovat.
Tento sport je velmi starý a je těžko se dopátrat jeho začátků. Možná už lovci mamutů běhali se zahnutými klacky a snažili se dopravit kámen na určené místo. Jen není známo na co pískal rozhodčí. Na dutou kost možná. Ale nechme legrácek. Fakticky je tento sport prokázán již dva tisíce let před naším letopočtem. A již tehdy byl oblíbený. Hrál se již v předminulém a minulém století, o čemž svědčí i dobová fotografie, jež můžete u článku vidět.
O jeho oblíbenosti svědčí, že se hraje všude na zemi jak v mužské, tak i ženské kategorii. I my, jako Česká republika máme své ligy a své týmy. Funguje tu asi dvacet mužských týmů a skoro patnáct ženských. Velká většina jich spadá pod Český svaz pozemního hokeje a mohou se pochlubit i světovými úspěchy. Ženy bronzem a muži pár krát stříbrnými medailemi.
Na závěr ještě dlužno dodat, že proti sobě stojí dva týmy a hraje se na dva poločasy o třiceti pěti minutách.